Hvězda

Jan Hofmann, Jakub Mach / Jan Hofmann, Tomáš Paima

Růže, co pro Tebe mi kvete,

nezvadne, to jen tma Ti mysl plete.

Hvězda, co pro nás dva září,

jen za mrak zalezla, ale neshořela.

A ty teď městem chodíš skrz,

s tvýma očima plných slz.

Jseš pořád smutná jako měsíc nad řekou,

ale chtěl tohle někdo snad?

Tma k Tobě nepatří, mám rád Tebe a úsměv linoucí se z Tvojí tváře.

Růže, co pro tebe mi (prej) kvete

je jen záminka, co k Tobě mě dostane.

Hvězda, co pro nás dva září,

je jen žárovka na naší postelí.

Nemusíš městem chodit skrz

mám pěkný místečko a bez slz.

Pak budu veselej jak slunce nad řekou,

chci tvý tělo víc a víc.

Tma k Tobě nepatří, mám rád Tebe a úsměv linoucí se z Tvojí tváře.

Budu Ti lhát,

já chci Tě mít,

nebudu s Tebou,

pak můžeš jít pryč.