Hymna pracujícího idiota

Jakub Mach / Tomáš Paima

Když si ráno spim, tak mi zazvoní muj budík.

Nasranej vstanu a zamáčknu mu jeho knoflík.

Potom se nažeru a vyrazim si do práce.

Do mlíkárny mezi sejry pudu flákat se.

Prosim, prosim, prosim, prosim, prosim, prosim.

Prosim, prosim, prosim, nechte mě spát.

Pak přijdu z práce domů a nevim, co bych furt dělal.

Na blbou bednu bych furt asi jenom koukal.

Pak bych se nažral a nechce se mi vůbec smát.

Rozhrnu peřinu a půjdu asi zase spát.

Prosim, prosim, prosim, prosim, prosim, prosim.

Prosim, prosim, prosim, nechte mě spát.

Jsem znavenej, jsem ztrávenej, svým životem pořád stejným.

Zas se ráno vzbudim a zvoní mi muj budík.

Vim, že večer zas usnu a zamáčknu mu jeho knoflík.

Dneska na to seru, budu, budu, budu, budu.

Dneska na to seru, budu - klidně spát.

Jsem znavenej, jsem ztrávenej, svým životem pořád stejným.