Stará z Náchoda

Jakub Mach / Tomáš Paima

Když přijdu z práce domů, vidim tu pohromu.

Zasranej celej barák a v něm tu vobludu.

Nepere, nevaří, šukat se mnou nechce,

musim se jí nějak zbavit, ale nepude to lehce.

Trochu se zamyslim, ten kohout povolim,

potom vodsaď vypadnu, jen tak to vyřešim.

Stará sem přijde, trochu se nadejchá,

pak to s ní šlehne, zasraná náhoda.

Mám nápad!

Má stará je z Náchoda, votrávim jí svítiplynem.

Bude to jen náhoda a půjdu si za svým klidem.

Má stará je z Náchoda, votrávim jí svítiplynem.

Bude to jen náhoda a půjdu si za svým klidem.

Jó, super vyšlo to, stará už nedejchá,

už jí pryč vodvážej, moc štěstí neměla.

Sedim na terase, mam dobrou náladu,

a tu si užívám, jedu na pohodu.

Přišli za mnou pánové s černejma frakama,

ptali se proč nedejchá ta moje stará.

Zved jsem se ze židle, málem se uklonil,

řek jsem jim s klidem, já jsem ji nezabil.

Zase nápad!

Má stará je z Náchoda, votrávim jí svítiplynem.

Bude to jen náhoda a půjdu si za svým klidem.

Má stará je z Náchoda, votrávim jí svítiplynem.

Bude to jen náhoda a půjdu si za svým klidem.

Tihleti pánové, s černejma frakama,

soustrast mi popřáli, odjeli autama.

Zas sedim na terase, mam velkou pohodu

a tak si zpívám, už nemám obludu.

Stará byla z Náchoda, votrávil jsem jí svítiplynem.

Byla to jen náhoda a šel jsem si za svým klidem.

Stará byla z Náchoda, votrávil jsem jí svítiplynem.

Byla to jen náhoda a šel jsem si za svým klidem.